Připomíná význam a důležitost očkování
Cílem imunizačního týdne je připoutat pozornost veřejnosti a upozornit na význam a důležitost vakcinace/očkování.
Díky očkování se daří chránit obrovské skupiny obyvatel před řadou infekčních onemocnění. Nejen před onemocněním samotným, ale i před komplikacemi, které často mohou onemocnění provázet, nebo před takovými komplikacemi, které mohou vést k úmrtí.
Výskyt řady onemocnění se díky očkování stal vzácným, některá onemocnění se podařilo prakticky eliminovat. Jen starší z nás si pamatují, že kdysi hrozilo onemocnění pravými neštovicemi, že nebylo vzácné úmrtí na tetanus, že dětská obrna byla relativně běžným onemocněním s mnohdy celoživotními následky. Běžným onemocněním, zejména v chudších vrstvách obyvatel, s rizikem úmrtí byla i tuberkulóza.
Díky možnosti očkování z povrchu zemského zcela zmizely pravé neštovice. Jen za první polovinu 20. století bylo obětí 300 – 500 miliónů! Onemocnění, které mělo ve své nejzávažnější variantě třicetiprocentní smrtnost. Díky společnému úsilí zdravotníků sdružených pod WHO (Světová zdravotnická organizace) se podařilo, že nemoc se již od roku 1978 nevyskytla, onemocnění bylo v roce 1980 prohlášeno za eradikované – vymýcené „od kořene“. Klíčovou zásluhu na tomto úspěchu měl český epidemiolog profesor MUDr. Karel Raška, který eradikační program organizoval.
Díky očkovacím látkám je možno se vyhnout onemocnění a jeho případným následkům, někdy očkování alespoň zajistí mírnější průběh onemocnění.
Očkování je v různých zemích různě organizováno, v České republice rozlišujeme očkování tzv. povinná, která jsou hrazena pojišťovnou, a očkování doporučená, z nichž některá jsou hrazená, některá si hradí zájemce sám, rozlišovacím hlediskem bývá epidemiologická souvislost či věk. Přehled o očkováních, dostupných v ČR, je v odkazech pod článkem.
V posledních cca 10 – 15 letech se setkáváme s odmítači očkování. Nejobvyklejší příčinou odmítání očkování je prostá neznalost, nevědomost, neinformovanost. V některých případech se do odmítání promítá pocit, že příslušná nemoc „neexistuje“, nikdo ji neměl… Ano, například se v Česku dlouho nevyskytovaly spalničky, protože veškerá populace buď onemocnění prodělala kdysi v dětském věku, nebo, mladší část obyvatel, byla očkovaná. Tedy téměř veškeré obyvatelstvo bylo vůči spalničkovému viru imunní. Nebyla tehdy v České republice vnímavá populace, nemoc se neměla na kom „uchytit“ a následně „předávat“. S objevením se určitého počtu neočkovaných dětí se spalničky vrátily, a lokální epidemie se již opět vyskytly.
Bylo by dobré, kdyby se vrátila praxe, kdy kromě některých medicínsky podložených kontraindikací, byly všechny ostatní děti (případně dospělí) očkovány. V takovém případě by byli chráněni i ti, kteří očkováni z dobrých důvodů být opravdu nemohou. Odpovědnost je na rodičích a částečně na zdravotnících, aby rodiče informovali, příp. přesvědčili.
Další informace:
Očkování (vakcinace) NZIP
Očkovací kalendář pro děti NZIP
Očkovací kalendář pro dospělé NZIP
Evropský imunizační týden